Konečně na místě



Tak jsem dorazil na místo. Vzal jsem to jako svou první výzvu a ač jsem měl telefonní číslo, rozhodl jsem se, že to musí proběhnout ve finále tak, že zazvoním u dveří, aniž bych použil něco tak ponižujícího jako mobil, taxík, nebo slzy. Tedy zvonek jsem nepoužil, ale jinak to proběhlo přesně podle představ. Sice mi ta původně lehká batožina málem utrhla rameno, ale povedlo se!

Bydlím u Heather Eblett(ové). Což je dáma ve věku mé ex. Tedy abych ex nekřivdil, je o rok starší a je to na ní vidět. To ex vypadá skutečně lépe. I když... Ex už jsem delší dobu neviděl takhle lehce oděnou jako Heather, nejspíš by už taky vypadala použitěji. Na Heather je vidět, že se za každou cenu snaží udržet si mladou postavu, ale marná sláva -  zub času hlodá. Jinými slovy střelené budou obě stejně. Časem zkusím prověřit jestli se paní domácí taky nenapájí nějakými lektvary věčného mládí.

Cesta sem byla docela zážitek a samozřejmě, přesně podle předpokladů, jsem zjistil několik věcí, které jsem si chtěl vzít, avšak někdo mi je pravděpodobně vyndal z báglu těsně před odjezdem z domu. Mimo jiné se jedná o zastřihovač vousů. Takže až se vrátím (jestli), budu zarostlý jako ortodoxní žid. Viděl bych to na mé politické odpůrce. O důvod víc, aby je už konečně vzal čert, nebo aspoň ischias, kdybych tedy směl prosit...

Na druhou stranu mi už chybí několik věcí, které jsem prokazatelně s sebou měl. Tak například v Kuala Lumpur mi při odletové (!!!) kontrole sebrali zubní pastu. Byla moc veliká. Může mít max. 100g, měla víc. Už vidím tu snědou pracovnici, jak si mou americkou pastou (na kterou jsem byl tak pyšný) bělí svůj, už tak záviděníhodný, krásný, chrup a zubí se při tom od ucha k uchu s hubou plnou (mé) pěny!
Dále ze své původní výstroje postrádám futrál na telefon. Aspoň doufám, že bude pasovat na mobil toho autobusáka, co mě vezl v Melbourne zpátky na letiště, a co mě těmi svými hláškami tak zmátl, že jsem ve spěchu vystřelil z jeho kočáru. Už jsi ho brácho! Jenom nejezdi do Dešné!

Jenom v krátkosti (v rodné sestře mého talentu), jak jsem cestoval:  Z Dešné do Želetavy s Alenkou - dodatečně se omlouvám za poněkud nezvládnutou noční rozlučku. Autobusem do Prahy. Z Wilsonova nádraží na letiště autokarem. Odtud do Dubaje. Z Dubaje do Melbourne, s mezipřistáním na odběr pasty v Kuala Lumpur. V Melbourne krásná a zajímavá noční prohlídka města. No a ráno do Aucklandu.

Ještě připojím jednu zajímavost. Mé první seznámení s Angličtinou nebylo v daleké cizině, ale právě na tom "hlaváku" v Praze. Když jsem se tam trmácel se svými zavazadly, náhle za sebou slyším, "Do you need any help". Platilo to pro mě. Otočím se a tam takový nenápadný mladý muž. Vypadal jsem asi dost zmateně, a tak to ještě dvakrát zopakoval. Odvětil jsem mu tedy, samozřejmě též světovým jazykem, že nic nepotřebuji. To ho však neodradilo, stále kráčel tak krok za mnou. Až když jsem si pro sebe zamumlal (ve svém charakteristickém modu, tak, že to přehlušilo i nádražní ampliony): "Proboha co to je za blba", prudce zabočil do stánku se suvenýry.  To ve mně vyvolalo hnedle dva pocity. Jednak sebeobdivný, když jsem si pomyslel: "to asi dobře vypadáš, když Tě ten charitativní pracovník pokládá za (nejspíš) majetného cizince". Ten druhý pocit mě hned donutil překontrolovat si pas, hotovost i kreditní karty. Teď mě tak napadá, že mi mohl sebrat ten zastřihovač vousů. To prověřím až po návratu. Ať tak či onak, svým politickým odpůrcům se tímto omlouvám a nic zlého jim nepřeji. I když aspoň píchnout v zádech by je občas mohlo... Nicméně další z mnoha příkladů, že se Praha stává světovým velkoměstem. A já trouba se plahočím na druhý konec zeměkoule, a to doslova.

Asi bych měl připojit nějaké fotografie. Asi s tím budou trošičku problémy, ale udělám to, ale později. Jdu spát, tady půlhoďka po půlnoci.

Tak (snad) zítra

 


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat za účelem odpovědi. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů
desna_foot