Úterý 2 (17.3.) - Oslavy Sv. Patrika, V Davenportu v Irské hospodě

Dneska jsem vstával pěkně rozlámaný. To včerejší plavání ve vlnách, bloudění po ostrově a jistě taky ta umělá zátěž v podobě lahve vína na mě zanechaly stopy. Snad se to zlepší po rozcvičce. Už je docela pozdě, tak dám jenom krátkou delší by mě mohla trvale poškodit.

Nadepsal jsem si dnešní den i když ještě nemám zdaleka dopsaný včerejšek, ale snad mě tenhle způsob donutí udržovat zápisník aktuální. Včerejší den byl velice rozmanitý a tak toho dopisování bude dost. Pustím se do toho odpoledne ve školičce.

Probíhá to zatím v pohodě. Dopolední lekce proběhla tak rychle, že jsem ani nezaregistroval konec. Hlavu mám samozřejmě plnou mnoha dalších věcí než je ta fajn školička. Když všichni odešli vyřešil jsem si pár mailů, taky něco málo prohodil s Alenkou prostřednictvím permanentně spadávajícího skypu. A něco málo dopsal do včerejšího dne.

V ulicích je zeleno, a je to hrozně povznášející. Náramně si to užívám a chtěl jsem se do toho taky zapojit. Skoro půldruhé hoďky jsem sháněl takovou tu krásnou zelenou buřinku, kterou jsem viděl v nedělním průvodu. Moc jsem toho nenašel. A když, tak to byly opravdu kýčovité věci. Ale něco mám. Koupil jsem zeleného motýla. Tedy toho co se nosí na krku. Nasadil jsem si ho hned v obchodě. Ti Irové se mi opravdu líbí. Tedy všichni Irové, nejen ti na NZ. Skoro jistě vím, kam chci jet příště. Už se těším.

Sedím v Davenportu v hospodě. Piju Ginness a je mi náramně. Co se mi líbí, že je tady ten klasický hospodský hluk a frmol. Jak v pražských hospodách za totáče. A lidičky, ono se tady nekouří!!! Stěhuju se na NZ. Tedy až se to Ája definitivně odnaučí (to kouření cigaret). Beru ji totiž s sebou.

Ve školičce se pomalu loučím. Dneska jsem pozval toho brazilce na zítra na pivko, pak ještě toho fajn učitele Jamese. Akorát, že s každým z nich jsem domluvený na jinou hodinu. Tak abych moh´, ten čtvrtek vůbec vyrazit hned po o!

Tedy ten Guinness, to má sílu. Ještě jsem nedopil ani druhý a už to cítím. Stejně toho musím nechat á 10$, nic pro mou peněženku!

Bože lidičky, tady je tak krásnej zvuk. Takovej hluk pamatuju naposledy za totáče v Reslovce. Přísahám, že je to taková nostalgie, že bych brečel. Taky za všechny ty kámoše a známý, co už tady nejsou. Klidně jsme sem mohli jet spolu. Tenkrát jsme vůbec nevěřili, že něco takového může nastat. Na druhou stranu, docela by mě zajímalo, kolik těch lidí co jsme s nima sedávali něco někam donášeli. Mně ten čas nevadil. Dneska na to hledím tak, že jsem se bezprostředně zúčastnil neúspěšného pokusu lidské společnosti o nalezení něčeho lepšího. Že to nevyjde, to jsme po čase všichni věděli. Věděli to i ti, co toho bezostyšně využívali. Nevadí mi to. Co mi hrozně vadí je, že to stálo životy, mnohdy těch nejčestnějších lidí.

Když tak mluvím o cti. Určitě jsem mnoho statečnosti v životě nepředvedl. Na druhou stranu, nevidím jediný důvod, proč bych se s absolutním klidem nemohl v ohlédnout. Skutečně jsem asi ublížil jedinému člověku, jedný neskutečně jemný holce, které jsem na druhou stranu nic neslíbil. To jsem si, předpokládám, vypil v pokusu o šťastné manželství. Mám to velké štěstí, že život považuju za spravedlivý - protože se ke mně tak choval. Z toho pro mne vyplývá, že té další už ublížit nesmím. I když jsem jí taky nic neslíbil. Nemusíme přeci nic říkat, abychom viděli, že se zavazujeme. ... a to byl problém toho prvního závazku!

Musím toho rychle nechat. Tady je klasický příklad nevědomé motivace. Ještě abych ztropil nějakou klasickou, leč zaplať pánbůh zapomenutou, výtržnost. Normálka sedím v Reslovce a prožívám znovu spoustu situací. Ten Guinness k tomu bezesporu taky přispívá. Právě jsem si objednal další. Doufám, že budu mít sílu odejít....

Proboha, já asi neodejdu. Právě tady někdo ladí kytaru. To musím vyrazit přesně na druhou stranu zeměkoule, abych byl znovu v Reslovce.

Právě jsem mluvil s našimi kočkami (doufám, že je to neuráží). Docela mě uklidnily v některých záležitostech, které jsem doma zanechal nevyřešeny. Tak to doufám proběhne bez větších komplikací. Každopádně do práce se docela těším. Holky jestli je Patrika, tak pozdravuju Koblížka.

Byl jsem se vyčurat a zmizelo mi nedopité pivo. Naštěstí noťas, na kterém to píšu, je stále k dispozici. Obráceně by to bylo horší. Tak jo, dám si ještě jedno a jdu. Nelituju, číšník mi přinesl nejen nazpátek, ale taky takový fajn klobouk. Normálka bych si ho nekoupil, ale teď mi to připadá moc fajn. Já k těm Irům chovám opravdu obdiv.

Čím dál víc mě zajímá, kdo vlastně řídí mé kroky. Buď tak laskav příteli a příště mě nasměruj do Irska. Budu Ti opět vděčen.

Bóže ten klobouk je úžasný, je na něm napsáno Guinness, a to mě zcela pochopitelně zavazuje k tomu, abych si dal ještě jedno. Teď jdou hrát, až to skončí zavolám Alence.