Úterý 3 (22.4.) - Na druhý pokus ve škole

Tak dneska už jsem opravdu zahájil. Proběhlo to podobně jako v Aucklandu. Vybrali od nás potřebně dokumenty a zasedli jsme ke vstupnímu testu. Po něm jsem si říkal, že nemusím mít obavy, že mě šoupnou do nějaké zbytečně dobré skupiny. Byl jsem přesvědčen (a stále jsem), že jsem to pěkně popletl. Tedy já to skutečně popletl!

Ten test byl jiný než Aucklandu. Bylo celkem 100(!) otázek. Kratičkých vět, ve kterých vždycky něco chybělo a mělo se doplnit ze 4 možností A-D. Ono by to bylo třeba vidět. Ale to nebylo klasické A) B) C) D). Prostě třeba: A what      B who     C which     D what I know. Jenomže já to první A četl jako neurčitý člen. Ono to zas nebylo tak primitivní jako ten můj přiklad. Takže A pro mě bylo vždycky blbě. A když to "A" třeba bylo ve skutečnosti dobře, tak jsem mezi těmi zbylými nemohl nalézt tu správnou odpověď. Lidičky, já si to uvědomil až po první stránce (na každé bylo 25 otázek). Takže zpět a znovu. No a pak mi chyběl čas přesně na těch posledních 25 otázek.
Pak následovala krátká volná psaná práce. Tu jsem asi zvládl docela obstojně. Je to divné, ale mě to baví (ostatně já vůbec zjišťuju, že mě psaní baví). No a pak byl takový pokec s jedním z lektorů.

Takže dost dobře nechápu, že po obědě mi sdělili, že jsem zařazen do "High intermediate". Na tu bídu až zbytečně vysoko.

Jinak nás po testu, stejně jako v Aucklandu, protáhli ulicemi. Quenstown je malé, ale překrásné město. Má jen něco kolem 30 tisíc obyvatel. Ó jak domýšlivé od starosty malé vísky, ale nešť - je to malé město. Už na té kratičké procházce se mi to tady opravdu moc líbilo. A už se těším, až si ho budu moci pořádně prohlédnout. Už dva dny sedím u počítače a dopisuju vzpomínky a doplňuju fotky. Dneska sem dávám jedinou z procházky městem.

A tím končím, Tvá Máňa......