Středa 5 (8.4.) - Odlet z Nového Zélandu

Je středa 8. dubna, půl páté. Sedím v odletové hale Aucklandského letiště u stolku s výhledem na letadla a taky na moře. Jak příznačné. Právě přistavují toho našeho drobečka k bráně 16, kterou se za chvíli také nalodím. Odlétat bychom měli v 17:55.
Poslední dva dny jsem nic nenapsal. Nedostal jsem s k tomu. Přípravy na odlet, ale také zvláštní duševní rozpoložení mě k tomu nějak nepřipustily. Než jsem začal psát tenhle zápis, pro jistotu si udělal nadpis včerejšího dne, aby to bylo chronologicky, ale prozatím je zbytečné tam něco hledat.

Probudil jsem se ráno před sedmou v obýváku u Heather. Jacob už byl pryč. Dělal si snídani dva metry ode mne, ale se mnou to ani nehnulo. On se taky nijak zvlášť nevzrušoval. Klidně mohl vypnout tu televizi, kterou jsem měl puštěnou až do rána, a ušetřit tak matince zbytečné výdaje.

Pak se připravovala Isabel. Je jí tuším něco po 18 a vypadá velice, velice slušně. Všiml jsem si, že tam pobíhá v prádélku. Raději jsem intenzivně zavřel oka. Pro muže mého věku může být takový pohled i smrtelný! Navíc (ale to opravdu až podružně) je to prý neslušné. Některé společenské konvence nechápu, ale o svůj život jsem se trochu bál. Oka jsem otvíral jen když jsem zaslechl, že se někam odebrala. Vysvobodila mě až Heather, která ji odvážela do práce.
Měl jsem aspoň čas dát si pořádnou sprchu. Samozřejmě studenou. Dělám to tak už dlouho, ale tentokrát jsem měl přece jenom o důvod víc. Studená voda na ohanbí mě vrátila do reality!

No nic já jdu do toho letadla...