První den ve škole

Vstával jsem velice brzo plný očekávaní. Přijel jsem o hodinu dříve, tak jsem ještě vyrazil na nábřeží a udělal pár fotek. Nakonec jsem do školy dorazil s malým zpožděním. Taky klasika.

Nás nových tady bylo odhadem tak 30. Já byl stopro nejstarší. Předložil jsem pas, nějaké dokumenty z agentury, docela hezká Francouzka mě vyfotila (což nakonec na fotce působilo poněkud vilným dojmem), zaplatil jsem 100 ďolíků zálohy na učebnice a usedl ke vstupnímu testu.

Na test bylo asi 30 minut, utíkalo to hrozně rychle. Když jsme odevzdali papíry. Všechny nové nás vzali na procházku. Šli s námi dvě (no nazvěme je) lektorky z nichž jedna se jmenoval Marika a vsadil bych se, že to je nějaká holčina z těch našich slovanských krajin a ta druhá byla ta Francouzka. S tou jsem se celou tu dobu vykecával (kupodivu to docela šlo i tou mojí "turistickou" angličtinou), takže školička začala opravdu ve velkém stylu. Bylo to opravdu příjemné. Jinak jsme ovšem vypadali jako když Liběna z mateřské školy provádí děti po naší obci. Ukazovaly nám takové veledůležité věci jako, kde si vyřídit jízdenku, kam si zajít na ošetření až z toho všeho ochuravíme, kde si nakoupit jídlo a další nezbytnosti. Taky nám ukázaly dobré hospody. Těch je tady mraky, akorát se mi nechce moc utrácet. Marika zdůrazňovala, že popíjet se tady smí až od osmnácti, tak aby si ti mladší dali pozor. Své francouzské společnici jsem vysvětlil, že osmnáct mi bylo už více než třikrát + něco navíc. To, aby si uvědomila s kým má tu čest.

Když jsme se vrátili, rozdělili nás podle výsledků k jednotlivým skupinám. Prohlašuji, že, když jsem si během toho testu nebyl jistý měl jsem z toho pomalu radost. Vůbec jsem nechtěl, abych to omylem napsal nějak lépe, než jsou mé skutečné (ne)kvality. Nakonec to tak špatné nebylo. Z 8 úrovní mě zařadili do 5. a dostal jsem ještě+, což vůbec nevím co znamená. Nejspíš je to něco jako obrázek pro prvňáčka. Jak jsem se dnes dozvěděl, největší problém měli s tou samostatnou prací, kde jsem psal o naší vísce. Vůbec to po mně nemohli přečíst. Zaplaťpánbůh.  I tak si myslím, že skupina kde jsem, je na mě ažaž.

Zaplatil jsem si hodiny navíc, původně jsem měl chodit jen dopoledne. Takže odpoledne už jsem zařezával při výuce. Bylo to moc fajn. Nechci si kazit svou úžasnou pověst neskutečně skromného člověka, a tak to možná všechno popíšu, když to nakonec s tím mým celým pobytem dobře dopadne.

Po škole jsem šel ještě do přístavu a náramně si spravil náladu. Připravovali tam závod jachet kolem světa. To bylo taky zajímavé, ale to podstatné pro mně bylo, že tam na veliké otevřené scéně hrál nějaký kytarista spolu s bubeníkem. Moc lidí tam nebylo, na trávníku byly rozházeny podušky a v nich se povalovali diváci. Mezitím pobíhaly, krásné malé děti, no idylka. Na jednu z těch podušek jsem se uvelebil. Ten kytarista hrál neuvěřitelně nádherně. Některé věci asi byly jeho, taky hrál něco od Claptona. Dvě písničky jsem si natočil, jsou pěkné, ale hrál tam i mnohem lepší věci. Musím si sem napsat jeho jméno, později se podívám po CD: Edie Geiger. Vždycky jsem si řekl: "Tak po týhle už půjdeš". Ale ono to vůbec nešlo. Nakonec mě vyhnal chlad.  

Do postele jsem se dostal až po půlnoci, protože mi různě ujížděly autobusy. Jednou dokonce proto, že jsem na zastávce usnul. Ale jinak to byl úžasný den.