Zvládl jsem první týden. Moc se mi v té školičce líbí. S těmi mladými je to fajn. Neskutečně mi to zvedlo náladu. Je to přesně tak, jak jsem říkal mnohdy v hospodě. Pro mě je to pocta, když mě ti floutci berou za jednoho z nich.
Pátek je kratší, odpoledne se nevyučuje. Ti mladí jsou fakt fajn. Jedna Japonka se loučí, odjíždí. Tak jí kopili NZ vlajku a něco jí tam psali. Já jsem se toho nezúčastňoval, asi bych mohl, ale nějak jsem se tam necpal. Ono je to tak, že výuka probíhá po 10 týdenních cyklech. No a ten končil právě teď. Většina študáků tam je více než těch 10 týdnů, takže se sakra poznali. Já s tím Brazilcem co sedí vedle mě jsme tam pouze 5 dní. Nevím jak on, ale já si opravdu připadám, jako kdybych tam s nimi seděl roky. Kupodivu i s tou Japonkou jsem docela skamarádil. Dneska jsem ji nakopíroval těch pár fotek co jsem včera udělal a ona z toho měla tak upřímnou radost. A já měl radost, že má radost. No nádhera.
Po škole navrhoval ten Brazilec, že bychom si mohli spolu vyrazit na oběd. Bylo mi to neskutečně blbé, ale odmítl jsem. Měl jsem naplánovaný výlet na Sky Tower, ale hlavně mi vrtá hlavou ta jízda na Jižní ostrov a jsem z toho nervózní. Asi bych nebyl dobrý společník. No a navíc jsem občas hrozně rád sám a opravdu jsem to tak dneska cítil. Myslel jsem na Alenku. Musí to pro ni být docela záhul (Ájo moc Ti děkuju, drž se a snad budu mít příležitost Ti to vrátit)
Denisa říkala, že Sky tower je nejvyšší stavba na jižní polokouli. Denisa je chytrá holka a tak tomu věřím. Dal jsem na její doporučení a stálo to zato (takže Dík Deniso). Musím jí zavolat, kam příště. Udělal jsem mraky fotek, tak nějaké připojím.
Pokoušel jsem se dovolat do té přepravní společnosti, ale právě jsem se nacházel na Queen street, což je velice živá hlavní třída městečka. Kombinace velikého hluku z ulice, specifické angličtiny domorodců a mého jazykového vybavení zanesla do komunikace tolik informačního šumu, že jsme se domluvil, že si zavoláme kolem osmé.
Po návratu domů mě čekalo nepříjemné překvapení. Nejde internet. Asi je fakt, že ten mladší z těch ubytovanců tam často hrál hry. Občas se tam dostat bylo fakt o nervy. Tak jsem si počítač připojil přes mobil. Ještě, že jsem si včera koupil tu kartu. Před chviličkou mi ovšem Heather poněkud roztřeseným hlasem oznámila, že mně heslo sdělí, neb jsem zaplatil. Sotva chodí a tvrdí, že jí bolí záda, ale evidentně je docela slušně namazaná. No měla tady nějaké kamarádky a trošičku asi popíjely. Heather víc. Hodlá mi dělat večeři, chudák holka. Vzpomínám si jak mi bylo, když jsem se v podroušeném stavu snažil připravit jídlo hostům. Většinou odcházeli hladoví. To mě čeká dneska. Boží mlýny .....
Ještě jeden úžasný zážitek. Prohlašuji, že se mi doslova podlamovala kolena a točila hlava. Po příchodu na zastávku jsem zjistil, že nemám peněženku. V ní mám úplně všechno. Navíc i tu českou SIMku, o kterou už jsem se obával. Musel to být na mě pohled, když jsem tam v panice vyhazoval věci z baťůžku. No, nakonec tam byla. Nechápu proč se potvora schovávala. Teď mě tak napadá, jestli jsem tam ty věci naházel zpátky. Pro jistotu se dojdu podívat..., jo OK. Že bych dneska nic neztratil? To se ještě ukáže...
Heather vyrazila nakoupit něco na večeři. No to je fakt groteska. Doufám, že se vrátí...
Zítra musím vyřešit ten trajekt, tedy pokud se mi to nepodaří už dneska večer. Teď končím pustím se do fotek a pak sem nějaké přidám
Tak paráda, právě před chvilkou jsem si trajekt zařídil. Akorát nevím jestli se radovat. Bude to docela let, abych stihnul dojet do Wellingtonu včas. Nejspíš si na neděli půjčím auto, abych to trochu nacvičil. To ježdění vlevo je docela sranda. Už mě několikrát málem přejeli. Chci přejít ulici tak se podívám, nic nejede, vlezu do silnice a nějaký trouba mě málem srazí, protože jede po druhé straně než jsem čekal!
Ahoj, Lojzíku. Zrovna tu sedím u sklenky "dobrého" Lídlovského vína, protože to od Šťavy mi došlo a čtu děckám tvoje zápisky, jak víš televizi nemáme a tak máme čas na užitečnější věci. Tomáš se tu směje i s Darčou, akorát je mu divné že když si fotil mraky fotek, tak proč je na nich ten pán s tou věží a ne ty mraky. A proč vlastně prý fotíš mraky a né něco jiného. Měj se fajn, jdem číst dál. Hanka tě taky moc pozdravuje, ona to má totiž už dávno přečtené, to jsou ti rychločtenáři. Až se vrátíš čeká tě sklenička hub.