Sobota 2 (14.3.) - úklid, autopůjčovny, muzeum



Dnešní den jsem věnoval několika hlavním úkolům. Úklidu, tedy ani ne tak v pokoji, jako spíše ve svých záležitostech a ve své hlavě. Dále jsem si chtěl projít půjčovny aut, podívat se po dárkách a nakonec si zajít do muzea

Většinu jsem splnil, i když ne na 100%, ale tak to v životě snad ani nechodí...

Rozdělil jsem si věci na jednotlivé škatulky. Spíše hromady papírů, knížek, letáků a dokumentů. Zazálohoval si soubory mezi foťákem, telefonem a počítačem. Bože to je hrozné, proč já v životě všechno musím mít trojmo. To tedy neplatí pro brýle, ty mám tak osmery a stejně, jako ty předešlé věci, a ještě spoustu dalších, je neustále hledám. Po snídačce jsem se vydal do městečka.

Když jsem vyrazil, Heather právě brala na terase sluneční lázeň. Po včerejšku ji potřebovala. Tak jsem vyfotil ten její baráček i s její maličkostí. Heather je ta černá skvrna pod slunečníkem. Autobusem jsem dojel dolů do města a  jal se obcházet autopůjčovny. Cestou jsem mimo jiné zjistil, že jsou nejméně dvě, které automaticky zařizují trajekt. Možná jsem si mohl ušetřit starosti. Ale jak to znám stejně by z toho vyplývaly některé další komplikace. Například zajišťují sice trajekt pro auto, ale ne pro řidiče. To je dalších 140$ pro obě cesty. Prošel jsem jich několik. V jedné jsem si na dnešek domluvil jednodenní půjčení na vyzkoušení. V další jsem předběžně domluvený na nějakých 26$ za den, což považuji za dobré. Blbé je, že je tam 2 000$ spoluúčast v případě zaviněné havárie. No musím si dávat veliký pozor. Doufám, že něco neprovedu hned dneska. Heather říkala, že by mohla jet se mnou, ale nějak si to nedovedu představit. Uvidíme.

Každopádně je to řešitelné, a tak jsem se vydal za dárky. Tedy prozatím z důvodů inspirace.

Několik lidí, kterým bych chtěl, aspoň něco přivézt opravdu je. Těm ostatním se omlouvám. Ostatně omluvám se dopředu i těm co si na ně tady mnohokrát vzpomínám. Na základě mých životních zkušenosti mohu prohlásit, že na to, že v tom předodjezdovém spěchu jsem zapomněl nakoupit svým milým, si vzpomenu až v letadle. Nebojte se v nejhorším Vám něco koupím v bezcelní zóně Letiště Václava Havla (V. Havel - viz Wikipedie).
Minule jsem koupil Alence prstýnek. Poté jsem ho chtěl přizpůsobit v garáži jejím prstíkům nástroji, které jinak používám k opravě auta i baráku. Nepovedlo se, objevila se trhlina a málem jsem ho přetrhl. Ta dobrá duše (a to doslova) ho s láskou stejně nosí. Tak jsem si řekl, že zajdu do zlatnictví a koupím nový. Vybral jsem si asi špatný obchod, neboť jsem zjistil, že u sebe nemám cash dostatečný obnos. Řekl jsem si tedy, že použiji své karty (mám ji rád, tak nechci šetřit). Tam nějaké peníze jsou (hlavně díky docela tučnému úvěru, který jsem si na cestu vzal u svého bankovního domu). Jaké však bylo mé překvapení, když jsem to ani tak nedal dohromady. Ty ceny co vidíte na obrázku si vynásobte klidně 20. Měli tam taky náramek za 38 tisíc těch jejich ďolíků!
Ajinko, lásko, mám Tě opravdu rád, ale tohle mi připadá jako opravdu zbytečné plýtvání!!!

To mě poněkud rozesmutnilo a tak jsem se vydal k poslednímu cíli včerejšího dne - do muzea. Cestou jsem prošel Aucklandskou univerzitou (navštěvuje ji 30 000 studentů - no dejme tomu celý J.H.), prošel jsem kolem kurtů, kde se hraje ten slavný tenisový turnaj a vlezl do parku, kde jsem málem zabloudil. Prohlašuji na svou čest, že jsem se tam zpocený potácel s navigací v ruce. Ta však nebyla moc platná pro mnohdy absolutně nepropustné koruny stromů. Vydal jsem se po cestě milenců (lovers way - ó jak příznačné, zvláště pro mne) a ta mě skutečně dovedla až k muzeu. Zcela pochopitelně bylo už zavřeno, a to je ten hlavní důvod nesplnění mého denního plánu. I tak jsem tam udělal pěkné fotky a docela v pohodě se vydal do domečku Heather.

Jo, taky byla docela zajímavá už cesta autobusem tam. Právě tady probíhá světový turnaj v kriketu. Novozélanďané jsou, jak známo, velmi dobrými v tomhle sportu. Oni jsou ostatně velmi dobří v mnoha sportech. No každopádně právě začínalo to fanouškovské trojčení. Upřímně, ani nevím čí jsou to fanoušci, kteří v tom autobuse dělali docela slušnou rotiku. většina už byla pod parou. Jedna z vlastností, která nás s novozélanďany spojuje, je obecná láska k alkoholu. Např. Heather, by klidně zapadla do naší vísky jako rodilý dešaňák.

Tady připojím panoráma městečka od muzea.

Tím končím. Píšu to jako obv o den déle. Čili je neděle a já za chvilku odjíždím do centra půjčit si to auto. Pán Bůh se mnou a zlý pryč.........!!!!!


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář

desna_foot