Čtvrtek 2 (19.3.) - poslední den ve škole v Aucklandu, odjezd směr Wellington



Tak dneska končím tady v Aucklandu a odpoledne vyrážím směr Queenstown. Že bych byl úplně v klidu, to tedy neplatí. Teď jsou 3 ráno a já už jsem asi 2 hodiny vzhůru. Ospalý však nejsem. Do postele jsem šel hned po večeři. Těch pár pivek s Jamesem fungovalo lépe než prášky na spaní.

Sbalil a připravil jsem si věci a po čtvrté ještě na chvíli zalezl. Vstával jsme v 6 a dal rozcvičku a sprchu. Klasicky jsem si začal připravovat snídani. Měl jsem takový blbý pocit, že jsem se večer nerozloučil s Heather. Tak jsem si připravil papír, že jí to aspoň napíšu a poděkuju, ale najednou se objevila Koko (její pejsek, ale fakt roztomilý) a za ní Heather. Tak jsem to nakonec všechno vyřešil. Teď si uvědomuju, že jsem ji nikdy ani nevyfotil. Teda ona je svým způsobem fakt docela zajímavá, ale žádná playmate na první stránky pánských časopisů to není (ani nebyla). Ke mně se chovala velice slušně a otevřeně a já jí jsem za to upřímně vděčný.

Když jsem šel ráno do školy, ten povaleč před tou bankou byl, jak jinak. Tak si říkám, dej mu něco! Pro štěstí, budeš ho potřebovat. Přešel jsem ulici i s tím těžkým báglem a hodil mu do kelímku 2 dolary. Dobře jsem udělal. On se tak nefalšovaně vděčně usmál. Tak snad mi to to štěstí přinese.S pančelkou

V té škole to bylo moc milé. Ráno jsem odevzdal učebnici a koho z personálu školy potkal, tomu poděkoval. Opravdu si to zasluhovali. I ti mladí co jsem s nimi navštěvoval třídu byli moc fajn. Nakonec se se mnou vyfotili. Jednou všichni a jednou pouze pančelka. Byla docela hezká, ale hlavně moc fajn. Vzájemně jsme si popřáli mnoho úspěchů v životě a prohlašuji, že mě to docela normálka vzalo. Měl jsem pěkně stažené hrdlo a stopro to na mně bylo vidět. Před školou jsem se ještě zcela náhodou potkal s Jamesem a s bágly na ramenou jsem vyrazil za dalšími světlými zítřky.

V půjčovně jsem si vyzvedl auto (pro jistotu připlatil pojistku) a vyrazil směr Wellington. Trošku jsem si zajel. Jednak jsem se vracel pro zapomenutou krytku objektivu na odpočívadle. A jednak jsem zvolil delší cestu abych zajel do města Taupo a podíval se na největší jezero severního ostrova. Samozřejmě jsem tam udělal pěkné fotky. Povedlo se fotky mám krásně. 

 

1. zastávka - krytka leží na stole vlevo dole            Fotka cestou                                                         Městečko Taupa

Jezero se jmenuje také Taupa. Jestli městečko po jezeru nebo naopak je fuk. Každopádně je obrovské (to jezero). Městečko ke roztomilé.

  

Kolem jezera jsem pak jel hrozně dlouho a občas povykoval nadšením

Rysy krajiny se různě měnily,...............ale pak se začalo smrákat, a já cítil čím dál větší únavu a ospalost. Ještě to tak hned první den rozmlátit!

V městečku Waikanae jsem zajel na stranu silnice, zastavil, sklopil sedala a zkusil usnout. 

                             

 

                                                                

               

                                                                                                                                                                                                

                                                                                                                                                                                                                                  

                                                                                                                                                                                                                                  

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nakonec bylo docela dobře, že se zešeřilo. Každou chvíli jsem zastavoval, fotil a povykoval, "to je nádhera, to je nádhera". Takže jsem nakonec až do Wellingtonu nedojel. Zbylo mi jěště asi 60 km, ale ráno jsem to stihl. Dojel jsem tam nakonec ještě před rozbřeskem. Bohužel, viz další den....

 


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář

desna_foot