Sobota 4 - 2. den výletu na jih



Při psaní toho dnešního titulku mě přepadl smutek. Tak ona už je to 4. sobota. To znamená, že pobyt se začíná chýlit ke konci. Zvláštní situace, zažil jsem tu spoustu nádherných chvilek a potkal moc fajn lidi. Takže bych tu rád pobyl déle. Na druhou stranu se domů také těším. U nás v Dešné je přeci taky moc hezky a znám tam spoustu fajn lidí (a někte(ří/ré) jsou zvlášť mil(í/é), viď holčino...). No ale jako obv., to moje váhání!

Sedím v budově, ve které je ten bar, kde jsem si včera koupil "práva" na přenos. Něco mi ještě zbylo. Jako správný Čech to přece nenechám propadnout. Tak jsem zavolal Áje a teď si zahajuji dnešní den ve svém deníčku.

K tomu včerejšímu dnu jsem zapomněl připojit, zmínku o mém přivítání tady v Milford Sound. Nejdřív jsem to křížem krážem projížděl a hledal městečko, nebo aspoň pár budov pohromadě, vesničku. Pak jsem pochopil, že to je marné volání (má cesta byla skutečně daleká) a vjel jsem zpátky na parkoviště. Bylo praktické prázdné. Tak jsem to postavil, jak je mým zvykem, halabala přes čáry, vypnul motor a sklonil se a připravoval si baťůžek.
Najednou rána, jak když na auto spadne větev, ale odkud, když to parkoviště je vyasfaltovaná plocha rámovaná tak maximálně keři. Zvednu hlavu. Zprvu jsem nic nechápal. Pak najednou vidím na levém
Osazenstvo baru                                 zrcátku papagáje, jak se skloněnou hlavou čučí do auta a zvědavě si mě prohlíží. Lidičky ten chlapák měl
                                                            dobrých 40 čísel. Docela dlouho mi trvalo, než mě napadlo, že bych měl vytáhnout foťák a vyfotit si ho. To by bylo něco pro našeho Bohouše, vášnivého chovatele všech možných druhů papoušků. Začnu hledat v báglu foťák, ale to už se promenádoval po střeše. Dupal při tom jako slon. Bohužel jak jsem otevřel dveře, tak poodlétl tak pět metrů, důstojně pochodoval po asfaltu a po očku mě pozoroval.
Jsem si jist, že čekal, co mu hodím. Měl smůlu!  Tady všude jsou nápisy "NEKRMIT PAPOUŠKY". Podle toho co převáděl ten borec, se tím návštěvníci moc neřídí. Našel něco na zemi, přišlo mi to jako kus slupky od pomeranče. Vzal to do zobáku. Chvíli to jakoby převaloval v hubě, pak to vyplivl a docela normálka zakroutil hlavu, jako že, "tohle teda ne". Zase na mě vejral, ať mu koukám něco hodit. No málem jsem to nevydržel.
Zkoušel jsem ho vyfotit, poskakoval jsem za ním s foťákem a říkal si, "tak zastav troubo, už je šero, já tě potřebuju blízko"
Jako kdyby si ze mě dělal srandu. Když viděl, že jsem pouhopouhý paparaci, tak frknul. Ještě, že mi jednu nestřelil, nebo mě nedal svým právníkům.

Je půl šesté večer a já sedím na trajektu, který mě veze na ostrov Stewart. Dál na jih už se opravdu nedostanu. Nalodil jsem se v  městečku Bluff v pět hodin večer a vracet bych se měl zítra ráno v osm. Kde budu spát, to v tuto chvíli nevím, ale je mi to opravdu vrcholně jedno.
Udělal jsem pár fotek z loďky a využívám čas k dopisování dnešního dne.

Byl opět úžasný, jak jinak. Ale od začátku.
"Přenosová práva" jsem vyčerpal až do konce. Ráno jsem se psaním a pitím vynikající kávy zdržel skoro do deseti hodin. Venku docela slušně pršelo.
Při odjezdu z parkoviště se opět dostavil můj kamarád, podprahový signál. Vyjel jsem z řady a první auto, které jsem míjel byl takový pomalovaný mikrobusek. Měl tam nějaký nápis. Minu ho a říkám, "herňajs, co to tam bylo?"
Vyjížděl jsem, a jel tedy docela pomalu. Tak proč se nevrátit. Dám "R" na té superpřevodovce a těch 10m se vrátím. Přečtu si nápis a je mi jasné, že tím autem jede nějaký podobný trouba jako jsem já.
Tak jsem vzal foťák, a skrz okno, autíčko i s  nápisem vyfotil. Tu fotku sem za chvíli dám. Kdo chce ať si to přeloží. Mnohým to však nedoporučuji, klidně to pro ně může být docela bolestné.

                                                                                                                                                          Pro zvětšení, ťukni na obrázek.

Jak jsem se zmínil, když jsem odjížděl hustě pršelo, ten déšť jsem docela vítal.
"Aspoň nebudeš mít důvod zase někde zastavovat a fotit nezachytitelné", říkal jsem si.
Ale to nešlo. I v tom skutečně hustém dešti to byla taková nádhera, že jsem neodolal. Rukou jsem chránil objektiv a z vlasů mi tekly čůrky vody. Nevím jak ty fotky nakonec budou vypadat, ale prostě jsem to zkoušel. Chvíli na foťák, chvíli na mobil. Pokud ty fotky budou vůbec za něco stát tak je sem dám, ale prohlašuju, že jsem z toho byl ohromen stejně, jako včera.


To co stéká z hor nejsou žádné potůčky. To jsou skutečné vodopády ze stometrových výšek s velikým rachotem 

 

Z Milford Sound jsem směřoval směrem na Jih, podél západního pobřeží. Míjel jsem spoustu krásných velkých jezer. Pokud jsem mohl zastavil jsem a fotil. Už včera jsem psal, že se část cesty budu muset vracet po stejné trase. Ono to bylo tuším 140 km a ten bod byl v městě Te Anau na břehu stejnojmenného jezer.

                   Zpátky na jezeru Te Anau, fotky po stranách

 


Hledači zlata na pláži Gemstone Beach. Já jsem si tam sebral zajímavé kamínky. Doufám, že je dovezu domů

Právě přistáváme na ostrově na ostrově Stewart , takže prozatím končím.


Obrázek z trajektu                                               První fotka na ostrově                                         Rychle jsem se vydal na prohlídku
                                                                                                                                                        už se šeřilo

Pohled na městečko Obam                                        Pohled na oceán z druhé strany šíle než je přístav, ke kterému jsme dorazili

 

Paráda. Je půl sedmé večer a mám ubytování. Docela fajn zařízení pro baťůžkáře, jako já. Ve společné místnosti sedělo tak 15 mladých lidí. Pokojík je hezký. Je tu wifina, (tu až nepotřebuji, neb mám vlastní), k dispozici je pračka, lednička (ty vlastně taky nepotřebuji), sprcha (té určitě využiju) a na pokoji je elektrika, tu docela nutně potřebuju na dobití notebooku. Na místní poměry to není ani tak drahé.
Teď jdu na prohlídku okolí. Až se setmí, vyrazím na pivko. Pak budu pokračovat v dopisování dnešního dne. Nejspíš ty činnosti spojím.

Ano spojuji. Je deset večer a sedím v příjemném hotýlku na ostrově Stewart a snažím se dopisovat dnešní den. Teď ale vezmu foťák a utřídím včerejší a dnešní fotografie. Za hodinu jsem zpět.

That's all folks
                                 
                                                                                                                         Hospůdka, ve které jsem popíjel různé druhy
                                                                                                                                                          novozélandského piva a dopisoval tenhle den.


Komentáře


Žádné komentáře doposud nebyly přidány.

Přidat komentář

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat my a to pro možnost vám odpovědět. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů.
desna_foot