Pondělí 4 (30.3.) - Školička



Dělám to poprvé, ale protože to, o čem chci psát, považuji z mnoha důvodů za docela důležité, nebo příznačné, nebo prostě pánbůh ví proč ..., vkládám do svého "deníčku", následující....

Kdo mě zná, ví, že malé vesnické školy mi moc leží na srdci. Nejvíc samozřejmě ta naše, dešanská. 
Pokud jsem se potuloval po světě. Měl jsem možnost jich pár navštívit. A tak jsem moc rád tomu vnuknutí o odbočení (viz ten předešlý zápis).

Zastavil jsem u školičky, ve vesnici na břehu Pacifiku. Malá přízemní budova pomalovaná obrázky dětí. Nejdřív jsem fotil pouze zvenčí a postupně jsem se osměloval. Měli tam krásnou zahradu s hracími prvky jak u nás v mateřince. Bylo tam parkoviště závodních strojů, kam si jejich posluchači stavěli kola, na kterých přijeli za vzděláním. Postupně jsem byl čí dál drzejší a tak jsem přes okno vyfotil kabinet učitelů a postupoval  okolo budovy. V tom následujícím už seděly dvě učitelky, pozdravil jsem světově "hallo" a s menší odvahou postupoval dál. Samozřejmě jedna vyšla z budovy, moc se nedivím, že jí vrtalo hlavou, kdo tam hnedle v pondělí obchází. Což takhle, ňáká  inspekce!   Pro jistotu jsem hned spustil já.

(Musím letět připlatit si parkoviště, ale já to chci dopsat tady v Dunedin... Tak takhle rychle jsem už dlouho neutíkal. Bylo to docela daleko.Nějak se mi lépe běhá, asi jsem něco shodil, díkybohu. Bágl jsem si nechal tady i s notebookem, hlídali mi ho pinglové).

Začal jsem nesměle, "víte já jsem starosta z malé vesnice v České republice a my tam máme podobnou malou školičku, tak mě moc zajímá jak vypadá ta vaše. Mohl bych si to tady vyfotit?"
"Ale samozřejmě..., támhle ta loď potřebuje natřít. Víte máme malý rozpočet a vesnice musí taky šetřit..", omlouvá se a ukazuje na vybavení hřiště.
"Jasně, v tomhle vašem vlhkém počasí musí být každá barva hned pryč. Moje žena je ředitelka v té naší škole a tyhle problémy znám ", jdu jí naproti.
"Vaše žena je tu s vámi?" Nejspíš by ráda viděla kolegyni z Česka.
"No upřímně, my už jsme rozvedení a já tu jsem sám", proč bych ji vysvětloval ten náš současný prapodivný stav.
"Tak si to tady klidně vyfoťte a jestli chcete tak se pak zastavte"
Vyfotil jsem a zastavil se.
Vzájemně jsme se ptali na ta naše zařízení.
Oni měli 19 dětí, vyučovaly tam dvě učitelky. Dá se říci, že na tom jsme podobně.
Říkal jsem jim, že jsem veliký fanoušek podobných školiček. A snažil se vysvětlit, proč.
"Ano, my tady máme kousek pláž, kam s dětmi chodíme, přístav, děti jezdí do školy na kole, dobře se známe se všemi jejich rodiči i prarodiči, ale naší radu (tedy vesnici) to stojí spoustu peněz udržet nás. Pokud však nebudeme platit, vláda nás zruší. Děti budou muset jezdit školním autobusem a to se nikomu nelíbí"
"Nevím jak moc dobrý jsem starosta, ale pokud v té naší vesnici na druhé straně Matičky Země budu starosta a budeme mít takovou radu jako máme (jak se řekne zastupitelstvo jsem nevěděl), budeme se snažit, aby ta naše škola fungovala." Říkám jí a opravdu vidím, že jí to potěšilo.


Tenhle plot mě zastavil                                        Práce dětí - jako ve škole u nás                          Hlavní ceduli mají z mozaiky


Hlavní vchod                                                        Dveře se vzkazy učitelům                                   Kradmý pohled do kabinetu

Je to až zarážející, jak vesničané na celém světě mají podobné problémy. Vzpomínám si na roztrpčení pana učitele Palatina z rakouské vesnice Grossau, když mu zrušili školu. Vzpomínám na mou neúspěšnou návštěvu na Ministerstvu školství u tehdejší ministryně Petry Buzkové, se kterou jsem si tykal, která mě však přenechala svému náměstku. Vzpomínám na kecy spasitele, který tvrdil, že měl pro dešanskou školu řešení, avšak z neznámých důvodů ho nikomu nepředložil. Na druhé straně vzpomínám na podobnou školu v horách ve Švýcarsku, kde těch dětí měli snad deset a nikdo neuvažoval o tom, že by ji měli zrušit. Tedy pokud se dobře pamatuji.  
Ale hlavně! Vzpomínám na neskutečnou zabedněnost, některých obyvatel Dešné, kteří, nejspíš z podobných důvodů jako spasitel, neposílají své děti do té výborné školy, kterou u nás máme. Jsem na druhé straně zeměkoule, ale přepadl mě stejný smutek jako v Dešné!!!

Těch pár fotek, které jsem tam udělal sem dám.
Školička je vyzdobena samotnými dětmi, stejně jako u nás v Dešné. Kdo tomu rozumí, tak vidí tu snahu kantorů udělat maximum.


Pohled na hřiště                                                     Parkoviště vozidel posluchačů                           Celkový  pohled na budovu zezadu

Sedím v Dunedin, mám třetí pivo a přepadává mě pocit marnosti i při vědomí toho, že se tomu nesmím poddat. Takhle na dálku, s absolutně jasným vědomím, děkuju všem kantorkám a holkám z naší školy. A taky Liběně ze školky. Považuji ji snad za nejhodnějšího člověka, kterého jsem poznal. Docela normálka ji mám rád.  ....ale to se týká většiny lidí na tomhle světě.

Neměl jsem odvahu  ty učitelky ve škole, v malé novozélandské vesnici, požádat o to, abych si mohl vyfotit třídy. Vím, že v některých zemích s tím jsou docela problémy. Ono se není co divit. Docela mě mrzí, že jsem se nevyfotil s nimi. Obě už byly v letech, ta starší učitelka se jmenovala Helen. Mladší, ředitelka, taky už nějaké žáky zažila, ale byla moc hezká.
Ostaně ta dešanská je taky, řekl bych, že plus minus cihla jsou ve stejném věku.

S tou dešanskou jsem strávil více než čtvrtstoletí komplikovaného života. Vždycky se mi líbila, ale dneska jsem jí vděčen, že měla sílu to trápení ukončit. Já bych to nedokázal. Nejspíš ani nepřežil.
Věřím, že je to pro nás lepší. Nějak radostněji se mi hledí do budoucnosti a věřím, že i jí.
Každopádně pro nás pro oba platí ten nápis na tom autu. Jinými slovy (a ať to vypadá světově), "No reheating!"
Jestli jsem díky ní něco získal, tak je to úcta k učitelům všech stupňů. Pro burany je charakteristická neúcta k tomuto neuvěřitelně komplikovanému poslání.
Každopádně se mi takhle svobodněji bojuje za tu naší školičku. 

No, a tak jsem se s těmi holkami, ve škole na pobřeží největšího oceánu,  rozloučil a jel...

 


Komentáře


  • 17. 10. 2015 19:20
    Zdena
    školička

    škoda, že přibývá buranů :-(


Přidat komentář

desna_foot