Je půl sedmé ráno. Nějak jsem nemohl dospat, pustil jsem si televizi a zahájil v deníku dnešní den. Začínám se pomalu připravovat na odjezd. Stále nevím, který den se vlastně odlepím. Asi to bude až v sobotu. Pořádně si dobiju notebook a v klidu se sbalím.
Teď jdu na nedopsanou neděli. Doplním hlavně fotografie
Sedím před hospodou v Queenstownu na nábřeží. Pyšní se tady domácí kuchyní. Na kuchyni jsem rezignoval. Chtěl jsem novozélandské pivo. Mají tady tři druhy. Na jednom bylo napsáno "Pilsner", musel jsem si tedy, jako správný patriot, dát to. No nevím jestli jsem udělal dobře. Nějak podivně se v něm láme světlo. Vzpomínám, že u maturity jsem měl otázku týkající se indexu lomu světla. Krátce řečeno souvisí to s různou rychlostí světla v různých materiálech. Tímhle pivem se světlo opravdu těžko prokousává.
Nevadí, celý pobyt tady mám drobné potíže, pramenící s obavy o svůj lidský původ. Jím sice málo, ale nechápu tu velice omezenou produkci kozích (spíše králičích) bobečků. Předpokládám, že to pivo to vyřeší.
Takže s chutí do něj.... Ano správně, má takovou svíravou chuť, ale když jsem za něj dal takový prachy, tak přeci musím dopít.
Nejspíš si dám ještě jedno.
Pokud tomu někdo nerozumí, vysvětlím. Už na gymplu moji dobří profesoři věděli, že k pivu mám velice kladný vztah. Jeden z nich, pan profesor Bílkovský, který mě měl zrovna na Angličtinu a myslím, že si vzal mou spolužačku, se se mnou na téma pivo rád bavil. Měl k němu taky velice pozitivní vztah.
Můj tatík, když se vracel z rodičáku, si nikdy nemohl vzpomenout jak se jmenuje, tak ho upřesňoval slovy, "no ten jak z něj pořád tahne pivo"
Tak s tím fajn chlapíkem jsem se bavil o pivu. A oba jsme se shodli, že nejodpornější pivo v Československu je v Táboře v nádražní hospodě.
"Já si vždycky dám hned dvě", říkal. "To pivo je tak hnusné, že, aby si to člověk opravdu užil, u jednoho zůstat nesmíte!"
Takže si dám taky aspoň dvě. Budu při tom vzpomínat na svůj profesorský sbor na gymplu. Měl jsem je všechny rád. Tohohle zvlášť, tenkrát byl jen o pár let starší než my, ale mám vážné obavy, že snad umřel. Pokud je živ, neomlouvám se mu. Prý to přináší dlouhý život, když se o živém mluví jako o mrtvém. Já bych mu dlouhý život přál.
p.p. Bílkovský už se na to, jak popíjíš pivko, dívá z nebe dobrých 10 let