Nový Zéland - zápisník

Tak dneska už jsem opravdu zahájil. Proběhlo to podobně jako v Aucklandu. Vybrali od nás potřebně dokumenty a zasedli jsme ke vstupnímu testu. Po něm jsem si říkal, že nemusím mít obavy, že mě šoupnou do nějaké zbytečně dobré skupiny.

Podle průvodního dokumentu jsem měl být dneska před devátou v nové školičce a absolvovat vstupní test. Tak jsem před devátou vyrazil. Do školy je to méně než pět minut. Ale už včera mi Sue (paní domácí) říkala, že dneska mají svátek. Je to tak.

Je krátce po deváté a já jsem provedl ranní hygienu spojenou s prohlídkou ubytovacího zařízení. Je to přesně podle mého gusta. Venku stojí kadibudka z vlnitého plechu a od hlavní budovy se ozývá hluk ranního úklidu. Už tak čtvrthodinu rozbíjejí prázdné láhve.

Je půl desáté večer a právě jsem se ubytoval v "hotelu". Nevím jestli jsem dobře rozuměl, v tom lokále je neskutečný hluk, ale stát by to mělo 20$. Ovšem komfort odpovídá ceně. Náramně to připomíná Batesův motel.  Mě je to vrcholně fuk.

Jsou čtyři hodiny ráno a já stojím ve městečku Waikanae. Před chvílí jsem mluvil s Ájou. Hodinu mi trvalo než jsem navázal spojení. Neměla puštěný počítač. Volal jsem tedy sice přes Skype, ale na telefon do hospody.

Tak dneska končím tady v Aucklandu a odpoledne vyrážím směr Queenstown. Že bych byl úplně v klidu, to tedy neplatí. Teď jsou 3 ráno a já už jsem asi 2 hodiny vzhůru. Ospalý však nejsem. Do postele jsem šel hned po večeři.

Vstával jsem v 6 a ty včerejší Guinnessy ještě trochu cítím. Za chvíli jdu do sprchy. Doufám, že ze mne smyje poslední zbytky svatopatrického trojčení. Ale užil jsem si to, tak zač se stydět.

Dneska jsem vstával pěkně rozlámaný. To včerejší plavání ve vlnách, bloudění po ostrově a jistě taky ta umělá zátěž v podobě lahve vína na mě zanechaly stopy. Snad se to zlepší po rozcvičce. Už je docela pozdě, tak dám jenom krátkou delší by mě mohla trvale poškodit.

Za chvíli vyrazím. Vstával jsem kolem čtvrté, z postele mě vyhnalo nejspíš očekávání věcí příštích. Zkontroloval jsem si trasu. Napsal zprávu Alence a přehodil simky v telefonu. Lehká rozcvička, sprcha a vzhůru do městečka. Vlastně spíš dolů do městečka. Tak jdu na to.

Za chviličku vyrazím. Tedy, že bych nepociťoval nervozitu, to určitě neplatí. Možná by bylo dobré dát si něco na kuráž. To se tady ale nesmí stejně jako v mé otčině. kdybych se toho 10.4. nevrátil, tak buď ležím v nemocnici, nebo sedím ve vězení (v lepším případě pouze pro dlužníky) !